Od Mojmíra
Ruka má štětce zas chápe se čile,
a v rytmu kvapíku dává se v let.
Vykrouží křivky Tvé, srdci tak milé
na plátně zkouším si zvěčnit Tě hned.
Každičký kousíček, co je mi drahý,
zachytit navěky v mladosti chci,
nádherné řasy Tvé i pohled vlahý,
rozkošná ústa Tvá, smyslné rty!
Plamínky lásky, jež v očích Tvých hoří,
dolíčky v tvářích, co tak něžné jsou,
štětec můj nádherný Tvůj obraz tvoří,
snad láska vede ruku mou.
Ty jsi má Madona, mé duše touha,
je těžké vyjádřit, jak rád Tě mám.
postačí mi jen Tvá přítomnost pouhá,
a já flek všem mistrům maliřským dám!